Věčný prolog

Autoři

Autor knihy BOHUMIL ROBEŠ se narodil 1. srpna 1930 v malé obci Holubice u Brna v rodině železničního úředníka. Když otec předčasně zemřel (1943), třináctiletý Bohumil žil s matkou, která byla v domácnosti, a s dvěma bratry. Již od mládí jej zajímala literatura a divadlo. Do února 1948 prožil krátké údobí jako skaut v místním oddílu, působil v Orlu. Aktivně pracoval v několika ochotnických souborech (Holubice, Křenovice, studentské divadlo na francouzském gymnáziu v Brně). Neúspěšný pokus o studium divadelní režie na DAMU byl zřejmě ovlivněn negativním kádrovým hodnocením (náboženská výchova v rodině apod.).

S podporou přátel přijal angažmá jako loutkoherec v divadle Radost v Brně. To již ale byl zapojen do činnosti ilegální skupiny SODAN (Skautská organizace demokracie a nezávislosti), což mu při soudním procesu roku 1954 vyneslo 5 let vězení. V pevnosti Leopoldov byl ještě odsouzen na dalších 5 a 6 let; ve vězení prožil celkem 13 let a 6 měsíců. Po zařazení do civilního života roku 1967 mu byl návrat k divadlu znemožněn. Do důchodu v roce 1990 působil ve stavebnictví (Pozemní stavby Brno, Montované stavby, Vodohospodářské stavby) v různých profesích: skladník, referent zlepšovacích návrhů, stavební laborant, ekonom-statistik.

Díky řadě příznivců se mohl v období „pražského jara" a jeho doznívání věnovat publicistické činnosti (televizní recenze a referáty v regionálním tisku, medailonky a portréty umělců, reportáže v brněnském rozhlase po drátě, působení v okresním poradním sboru pro divadlo apod.). Referování o činnosti profesionálního i ochotnického divadla bylo dosti rozsáhlé. Sporadicky publikoval i prozaické pokusy.

Polistopadová éra roku 1989 byla odrazem k intenzivní veřejné činnosti: červenec-listopad 1990 tajemník MNV, později člen zastupitelstva obce v Holubicích (1990-2002), dobrovolník místní Charity, předseda pobočky Konfederace politických vězňů okresu Vyškov, od roku 1990 obecní kronikář v rodných Holubicích u Brna, kde žije dosud. V roce 2006 ovdověl po dvacetiletém manželství, které uzavřel s Ludmilou, vdovou po spoluvězni Vincenci Koukalovi, jenž předčasně zemřel na následky věznění a dolování uranu.

Vztah k poezii jako výrazu duchovního světa, ale především jako opoře v infernu komunistického vězení se objevil v psaní veršů v jáchymovských lágrech (1954 až 1955), ale především v Leopoldově, kde prožil 10 let (1959-1960 se léčil s plicní chorobou na Borech). Mnoho básní a divadelních her zničili bachaři. Některé verše byly i součástí soudních procesů za zdmi leopoldovské pevnosti.

Tato kniha obsahuje výběr z poezie vzniklé během roku 1964. Název tohoto výběru Věčný prolog dal i pojmenování celé knize. Básně vznikly za dodnes anonymní podpory spoluvězňů, kteří dodávali papír. Významné bylo propašování rukopisů z vězení ven. Kniha obsahuje také prózy, které jsou odrazem pohnutých událostí let padesátých i pozdějších a vznikly po roce 1990. Dvě drobné prózy odvysílal Čs. rozhlas roku 1989. Autor v současnosti publikuje svou poezii, prózu i publicistiku knižně a v literárních a regionálních periodikách.