Úzkostné a fobické poruchy

Recenze

Publikaci napsali známí představitelé kognitivně behaviorální terapie a autoři (společně i samostatně) mnoha odborných i populárně vědeckých publikací věnovaných emočním poruchám a jejich léčení. Jak známo, cvik dělá mistra a recenzovaná společná publikace nese díky mnoha předchozím variantám (aniž by je opakovala) znaky skutečně mistrovského díla. Je přehledná, hutná, přitom obsahově bohatá a postihuje problematiku úzkostných poruch a jejich léčby v plné šíři a v takovém rozsahu, jak to vyžaduje terénní praxe. Autoři v doslovu téměř s omluvou uvádějí, že publikace je napsaná spíše jako „kuchařka", ale to je přesně to, co lékař v terénu chce vědět; nezajímá ho totiž, co si o úzkostných poruchách myslel Freud v roce 1900, a co naopak v roce 1920. Chce srozumitelný návod: kdy na poruchu myslet, jak ji správně diagnostikovat a léčit.

Jako každé dobré vademecum má publikace na začátku přehlednou tabulku, která heslovitě shrnuje typické příznaky jednotlivých poruch, předmět či zaměření úzkosti, epidemiologická data, charakteristiku průběhu a léčbu jak psychofarmakologickou, tak psychoterapeutickou.

Kniha sama pak je rozdělena do dvou základních oddílů (úzkostné poruchy a fobické poruchy) s podkapitolami věnovanými, ve shodě se současně platným diagnostickým manuálem, poruše panické, generalizované úzkostné, smíšené anxiozně depresivní, dále agorafobii, sociální fobii a specifickým fobiím. Etiopatogenetické momenty jsou shledávány důsledně v biopsychosociálním kontextu. Výklad mechanismu klinického průběhu jednotlivých úzkostných a fobických poruch je pak většinou podán z hlediska kognitivně behaviorálního, které je přehledné a srozumitelné a postihuje bludný kruh pacientových intrapsychických procesů i navenek patrných prvků a řetězců jednání a jejich zákonitých důsledků (negativní, event. děsivé myšlenky - nepříjemné emoce - vystupňovaný vegetativní doprovod emocí - nekonstruktivní či maladaptivní chování jedince - širší sociální důsledky). Toto přehledné schéma také přímo ukazuje na cílová místa psychoterapeutických zásahů (někdy stačí „pouhá" edukace nemocného k tomu, aby se stav výrazně zlepšil). Navrhované psychofarmakologické postupy jsou plně ve shodě se současnými poznatky a s požadavky správné lékařské praxe. U všech doporučovaných psychofarmak je uvedena stručně jejich charakteristika, nežádoucí účinky a způsob dávkování v konkrétní indikaci.

Každá kapitola je doprovázena nejméně jednou krátkou typickou kasuistikou, graficky (barevný podklad, odlišný typ písma) jsou velmi hezky zvýrazněny nejdůležitější klinické modely, diagnostické manuály a terapeutická doporučení. Zásadní terapeutické a edukační postupy jsou uvedeny v přímé řeči, takže je lékař může bez větších problémů (či dlouhých výcviků) okamžitě efektivně použít. Přehled literatury obsahuje 36 relevantních odkazů z recentní produkce, z nichž 16 je v češtině a jsou běžně dostupné. Jsou též vysvětleny všechny zkratky použité v textu. Zkratek je celkem pět a tato skutečnost je ve shodě s další nespornou předností knihy: je napsaná čtivým jazykem bez použití často nesrozumitelného psychiatrického a psychoterapeutického slangu. To ji činí nejen přístupnou, ale také velmi sympatickou. Díky velmi podrobnému obsahu na začátku nepocítí čtenář ani absenci rejstříku.

Pacienti s úzkostnými poruchami se nebudou, stejně jako ostatní nemocní s primární psychopatologií, obracet na psychiatra, ale budou důsledně vyhledávat „somatické" lékaře, především své obvodní, dále internisty a podle charakteru vegetativní symptomatologie také další odborníky. V jejich rukou je tak další „kariéra" pacienta: v lepším případě bude porucha správně rozpoznána a za současných terapeutických možností také úspěšně léčena, v horším případě podstoupí nemocný sérii zbytečných, nákladných a někdy i rizikových vyšetření, přičemž se úzkostná porucha bude dále petrifikovat. Recenzovaná kniha je neocenitelnou příručkou všem lékařům, kterým pomůže včas rozpoznávat, přesně diagnostikovat a správně léčit nemocné s úzkostnými poruchami.

MUDr. Radkin Honzák, CSc.