Světlo, paprsek, třpyt

Recenze

KNÍŽKA ZBYŇKA BENÝŠKA PůSOBÍ JAKO OŽIVUJÍCÍ PAPRSEK

Málokdy se podaří vydat tak působivé svědectví o člověku a světě, který ho obklopuje, jako se to povedlo Zbyňku Benýškovi v knížce textů, próz a reprodukcí Světlo, paprsek, třpyt. Výtvarník a písničkář, chartista a exulant - Benýška potkal za bolševika klasický osud většiny neshrbených. Přestože zůstal tak trochu ve stínu svých slavnějších kolegů Třešňáka, Merty či Karáska, publikace vydaná nakladatelstvím Galén dokládá, že co do intenzity výpovědi a básnické invence za nimi nijak nezaostal.

Jeho poetika je stylově rozvolněná, ale myšlenkově za všech okolností věcná, nohama pevně na zemi. Nesedí na něj jinak geniální definice Jiřího Dědečka „básničkář a písník", protože je znát, že poezií žije a dává jí ze sebe všechno. Navíc skoro nic z toho, co v knize říká, neplatí jen pro časy minulé. Když se ptá v básni, na co lidé věří, a odpovídá si „lidé přestali věřit v Boha a přepadla je úzkost", je to přece jak vystřižené z dnešních novin.

Je co závidět

„A ten večer zazvonil zvonek, dědeček v uniformě otevřel, a tam stál soused sedlák L., ve špinavé dlani držel oko, které cukalo jako srdce slavíčka. Dědeček přinesl dezertní talířek a jako číšník držel oko na talířku..." To je jen jedna z mnoha pasáží Benýškova románu Vilémovo dilema, jehož úryvky lemují autorovu cestu nazpět životem v knize Světlo, paprsek, třpyt jako turistické značky na stromech. Ve světle této prózy jako by náhle bledla nálepka undergroundového protestsongaře. Tohle je přece spisovatel jak víno, docela nezávislý na čase a prostoru!

Když začne vyprávění větou „a byla zima, ach to byla zima, jen se jiskřilo", myslíme spíš než na Prostějov padesátých let, v němž Zbyněk Benýšek vyrůstal, na romány Vladislava Vančury. A právě tento dar spojit výpověď o své době s věčnými hodnotami je, zdá se, nejsilnější zbraní nenápadného umělce. Připočtěme lehce tajuplné a v dobrém smyslu slova atraktivní oleje na plátně, z jejichž rohů se na nás dívají burleskní klauni, někdy smutně, jindy potměšile, a máme tu vskutku bohatou sklizeň z díla osobnosti, které je přes její komplikovaný život.

Michal Bystrov

Recenze

CD TIPY

Zbyněk Benýšek: Světlo, paprsek, třpyt

Oproti mnoha svým vrstevníkům a kamarádům z řad folkového undergroundu let sedmdesátých a osmdesátých se Zbyněk Benýšek nikdy nestal takovým krysařem, jakým byl ve své době Vladimír Merta nebo Vlasta Třešňák. To ale neznamená, že by jeden z nejpozoruhodnějších českých písničkářů (a také výtvarníků a prozaiků) za těmito osobnostmi nějak zaostával. Ba právě naopak - po přečtení knížky Světlo, paprsek, třpyt, kterou Benýškovi v letošním roce vydalo nakladatelství Galén, a poslechu stejnojmenného CD, jež je k publikaci přiloženo, musí být každému jasné, že se jedná o vskutku výjimečného autora. Vůbec nevadí, že byl tolik let umlčován; jeho nepříjemně přesné skladby na hranici písně a básně totiž povětšinou platí stále. Chytrost a charakter i dnes bojují o přežití ve společenském podzemí, zatímco bezpáteřní hlupáci dál mají pré. Člověk se až diví, odkud Benýšek to své světlo celý život bere.

Michal Bystrov

Recenze

PRAVDA O UNDERGROUNDU

Zbyňka Benýška jsem pravděpodobně v životě neviděl. Koncem osmdesátých let to pro mne bylo jméno člověka, který vydával exilovou kulturní revue Paternoster, v níž byly k přečtení i folkové texty, a jméno jednoho z lidí, o kterých zpíval Karel Kryl v písni Bacil.

V roce 1992 se vrátil do vlasti, kde od té doby vydal sbírku poezie a dvě prozaické knihy. Nyní Galén vydal pod názvem Světlo paprsek třpyt jeho písňové texty. Jde o knížku s CD, jinak neprodejným, a vlastně prvním nosičem tohoto šedesátiletého písničkáře. CD ale má dokumentační povahu, obsahuje nijak neupravované nahrávky z osmdesátých let v Praze (zahraje si i Emil Pospíšil) i Svobodné Evropě, doplněné o pár nových nahrávek u Vladimíra Merty.

Za nejdůležitější část knihy považuji úvodní Koláž, ve které autor popisuje své osobní zrání a nevlídný vliv prostředí od dětských let po odchod do exilu. Forma je zajímavá - více než padesátistránkový text zahrnuje rozsáhlé úryvky z různých dříve napsaných děl - od úryvků povídek či textů po publicistiku svého druhu. Jejich stylistické pojetí je různorodé, přesto z koláže vyplývá jednotící názor na svět, dramatická linka příběhu všestranně talentovaného příslušníka své generace (Benýšek je výtvarník, literát i muzikant), který prožije beatnická šedesátá, začne studovat vysokou, potká spoustu zajímavých lidí, po Palachovi řekne režimu radikální Ne, odejde do podřadných profesí a zakotví hluboko v undergroundu. Vnitřní svoboda, které dosáhne, je pro něj tak důležitá, že nevyužije ani možnosti snadné emigrace. Aby na ni v roce 1982 přistoupil, musí si projít nejdřív martyriem fyzického útlaku ze strany StB.

Druhou část knihy tvoří Benýškovy dochované texty (některé se ztratily) a ukázky jeho výtvarného díla. Zde drobná výtka: jedna dvojstrana s barevnými reprodukcemi je asi zařazena jinam, než bylo původně v plánu, proto v obsahu stránky textů mezi Roztály sněhy (str. 127) a Poezie (str. 169) nesouhlasí. Ale to je celkem malicherné.

Na textech je patrné, jak složitá proti současnosti byla poetika písničkářů té doby, někdy možná trochu moc silácká a existenciální na náš současný vkus, ale osobitá, a jak už to u literátů-výtvarníků bývá, plná vzrušujících obrazů. Díky nahrávce máme i představu, jaký byl jeho hudební projev - má blízko k Třešňákovi či Mertovi.

Knihu považuji za zatím nejlepší vhled do mentality undergroundových umělců, v hlavě se mi při jejím čtení míhaly obrázky z filmu ...a bude hůř, a bylo mi krasosmutně.

Graficky je vypravena střídmě a vkusně.

Jiří Moravský Brabec

Recenze

BENÝŠKOVY PÍSNĚ PSALA „BLBÁ DOBA", ALE DOBŘE

Zbyněk Benýšek je znám především jako malíř, prozaik a básník, případně vydavatel někdejší vídeňské exilové umělecké revue Paternoster. Nová kniha s vloženým hudebním CD nazvaná Světlo, paprsek, třpyt doplňuje Benýškův umělecký životopis o rozměr písničkářský.

Benýšek byl jako písničkář nejaktivnější v sedmdesátých letech, kdy vystupoval po boku přátel Vlasty Třešňáka či Svatopluka Karáska ať již na „polooficiálních" koncertech, nebo po podpisu Charty 77 na utajených vystoupeních bytových. Kniha ovšem shrnuje všechny dochované („řadu textů jsem po svých trasách poztrácel," vysvětluje Benýšek) písňové texty z let 1967 až 2004.

Vpravdě obrazotvorné texty Zbyňka Benýška vesměs patří do vzácné kategorie „zpívaného slova", které se obejde i bez podpory hudby. Sbírka textů vlastně působí spíše jako sbírka básní. Benýšek zaznamenává s osobitou imaginací pocity člověka chyceného „blbou dobou" normalizace či vynucenou emigrací, jindy jako poetizující kronikář komentuje dobové reálie. Působivé je například rozčarování antichartou v textu Té flétny by bylo škoda.

Vůbec první Benýškovo CD coby příloha knihy obsahuje nahrávky ze třech zcela odlišných období. Domácí nahrávky pořízené v roce 1981, ještě před Benýškovou emigrací, na kterých písničkáři vypomáhal kytarista a hráč na sitár Emil Pospíšil, písně natočené v roce 1985 pro pořady Karla Kryla v mnichovském studiu Svobodné Evropy a nahrávky nové, s muzikantskou účastí Vladimíra Merty a violoncellisty Josefa Klíče. Na albu je také stěžejní Benýškův protestsong Mrzák S., kde postava mrzáka personifikuje pokřivenou totalitní společnost.

Knihu Světlo, paprsek, třpyt zdobí reprodukce Benýškových obrazů a doplňuje šedesátistránková prozaická koláž, vytvořená z autorových vzpomínek a ukázek z jeho povídek a románů.

Mimořádný vydavatelský počin, realizovaný k Benýškovým šedesátým narozeninám, tak plní i roli „ochutnávky" celého dosavadního díla.

Tomáš S. Polívka